Pověst vypráví, že Kaldi, mladý pastýř ve starověké Arábii, často brával své kozy na pastvu do hor blízko jednoho kláštera.

Kdykoliv kozy okusovaly červené bobule určitého, jemu neznámého keře, pastýř s úžasem pozoroval, jak zneklidněly a rozčileně a divoce poskakovaly okolo. Protože věřil, že v tom musí mít prsty sám čert, posbíral plody této záhadné rostliny a vzal je do kláštera, aby je ukázal ctihodnému starému opatovi, který se jmenoval Yahia.

Mniši, kteří se shodli, že je to určitě ďáblovo dílo, okamžitě listy i plody tohoto pekelného horského keře spálili. Avšak zatímco bobule hořely, vydávaly přímo božskou vůni. Toto skoro zázračné aroma probudilo zvědavost mnichů, a proto sebrali prášek shořelých bobulí, uvařili z něj odvar a získali velmi tmavý, aromatický, hustý nápoj. Se stále vzrůstající zvědavostí ochutnal každý z nich malý doušek tohoto nápoje. K jejich překvapení je tento malý lok tak vzpružil, že necítili únavu ani ospalost, které je obvykle přepadly během rituálních večerních modliteb. Rychle zjistili, že spánek zaplašily právě tyto upražené bobule a začali je používat na povzbuzení mysli při rozjímání a také při noční stráži. Tento nápoj, „černý jako peklo“ byl dar z nebes, protože měl moc udržet mysl ostražitou a bdělou a přiblížit vás tak Bohu. Od té doby káva nebyla jen unikátním nápojem, ale pravým obřadem.

Je to neodolatelné aroma našich časů, je to delikátní nápoj, který nás osvěžuje, posiluje a hýčká.